“V rádiu můžete s emocemi rychleji vystoupit než v televizi. Tam je to tak, že než se vám podaří se na tu obrazovku dostat, tak většinou emoce dávno vyprchají. To, že vás lidé nevidí, ale jenom vás slyší, tak vám dává pocit volného dýchání. Vždyť víte, co já tady za tím stolem dělám, neustále piju, do něčeho se snažím nebouchat, ale měla bych chuť a čichám si tady ke své kytce, kterou jsem dostala, ale to jsou všechno věci, které prostě v televizi dělat nemůžete.“